Příjmy občanů v SES

Příjmovou platbou občana / subjektu společnosti je:
 * Mzda,
 * příjem z podnikání, který si sám určil (viz níže),
 * příjem z pronájmu bytů a nebytových prostor,
 * příjem ze svobodného povolání,
 * příjem z prodeje know­how, patentů a průmyslových vzorů, jiných autorských práv a majetkových účastí,
 * zisk,
 * sociální platby od státu.

7.Minimální mzda

7.1. Minimální mzda je dalším klíčovým stavebním kamenem tohoto návrhu. Prostřednictvím minimální mzdy se propojují ekonomické zájmy všech skupin obyvatelstva společnosti.

7.2. Minimální mzda je jedním z nejdůležitějších práv občana společnosti, která mu zaručuje minimální životní standard, který nemůže být žádným způsobem znehodnocen.

7.3. Minimální mzda pro následující období (1 rok) se vyhlašuje ČSÚ k 1. únoru běžného roku a počítá se jako podíl nárůstu (poklesu) hrubých příjmů ekonomicky aktivních občanů a subjektů společnosti proti předcházejícímu období k celkového počtu občanů ČR (včetně kojenců).

7.4. Kalkulace minimální mzdy zahrnuje:

 Poplatky ve zdravotnictví  mají pozitivně motivovat občany, aby se věnovali prevenci a zvážili, zda skutečně potřebují navštívit lékaře nebo zdravotnické zařízení. Tento měsíční paušál do výše 5 % minimální mzdy je nárokový a občan nemůže zaplatit v daném měsíci na poplatcích více, než tuto maximální částku.

Pokud občan nevyčerpá celou 5 % částku určenou na poplatky, nevyčerpaná částka se stává jeho nedaněným příjmem. Pro občany s příjmem vyšším jak minimální mzda platí, že maximální součet poplatků uvedených v tomto bodě je ve výši 5 % z minimální mzdy (tato částka je již zakalkulovaná i v jejich platu, protože ten se odvíjí od minimální mzdy).

V souvislosti se zdravotnictvím se zavádí také poplatek za stravu při hospitalizaci, který se vypočítává z minimální mzdy a to tak, že se měsíční minimální mzda vynásobí koeficientem 0,2 (předpokládá se, že za stravu člověk utratí 20 % svého příjmu) a vydělí se počtem dní v daném měsíci a násobí se počtem dnů hospitalizace v daném měsíci. Tento poplatek je příjmem zdravotnického zařízení, které zajišťuje pacientovi stravu.

Položky ad a) – ad e) nesmí ve svém úhrnu přesáhnout 50 % minimální mzdy!

7.5. Pro konkrétní představu, na dnešní podmínky, pokud bereme do výpočtu cenu bytové jednotky 1+1 o ploše 45 m2 ve výši 1 500 000 Kč, potom měsíční minimální mzda při přechodu na nové podmínky bude cca 26 400,­ Kč.

7.6. Pokud jste nyní nabyli dojmu, že díky takovým mzdám nemohou být ceny výrobků nižší, než v současné době, vezměte prosím do úvahy, že podniky a podnikatelé nebudou platit odvody z mezd na sociální a zdravotní pojištění, nebudou se platit žádné spotřební daně, DPH bude zrušeno, podniky nebudou platit spotřební daně, daň z příjmu fyzických osob bude pouze 5 %, úvěry budou bezúročné a splátky úvěrů budou součástí nákladů.

7.7. Na případnou námitku, že podnikatelé tohoto zneužijí k nehoráznému zvýšení svých zisků, podotýkám, že minimální mzda je provázána i s příjmem podnikatelů, kteří by museli být velice krátkozrací, pokud by si neúměrně zvyšovali svoje příjmy, protože v tom případě by rychle rostla i minimální mzda a její výše by se mohla stat pro některé podnikatele neúnosná, protože by neúměrně mohla zvýšit cenu výrobků a tím způsobit podnikatelům obrovské existenční problémy.

7.8. Pro srovnání mzdové náklady ve stávajícím systému jsou následující:

7.9. Pro státní správu se stanovují maximální koeficienty, kterými se násobí minimální mzda stanovená zákonem. Pro ostatní občany se stanovují minimální koeficienty, kterými se násobí minimální mzda v ČR.

7.10. Stanovení počáteční minimální mzdy ke dni přechodu na nový systém vychází z myšlenky, aby každý občan naší země byl schopen vést důstojný život, aby nikdo nemusel žít na ulici, aby měl zajištěn stejný přístup ke vzdělání, lékařské péči a dalším službám jako ostatní občané.

7.11. Žádný občan nesmí mít měsíční příjem menší než je zákonem stanovená minimální mzda, pokud pracuje, případně starobním je důchodcem nebo je v invalidním důchodu.

7.12. Měsíční minimální mzda je stanovena na dobu celého měsíce a nemůže být žádným způsobem krácena, ani pokud občan nevykonává práci na celý úvazek, pokud chce pracovat

7.13. Minimální mzdu pobírá občan, který je v plném invalidním důchodu, občan, který není schopen se o sebe postarat (dlouhodobá nemoc) nebo například občan, který vykonává práci v pracovním poměru u obecního úřadu nebo městského úřadu nebo úřadu městské části v době, kdy je registrován těmito úřady jako nezaměstnaný (shání si novou práci). Nároky invalidních nebo jinak postižených spoluobčanů na asistenta se řeší prostřednictvím Fondu zdraví a veškerá peněžní plnění s tímto spojená jdou k tíži Fondu.

7.14. Nemocenská se vypočítává z minimální mzdy, bez ohledu na to, jaký příjem osoba na nemocenské měla.

7.15. Občan má právo si platit dobrovolné nadstandardní pojištění u Fondu zdraví, které mu garantuje nemocenskou ve výši 60 % jeho příjmu (nejvýše z 20 násobku MM) v době, kdy nastoupil nemocenskou.

7.16. občan má právo na práci, ale nemá povinnost pracovat (pokud se tak sám a ze svobodné vůle rozhodne, potom má ale jen nárok na životní minimum a společnost k němu nemá žádné další závazky).

7.17. Životní minimum odpovídá 20 % minimální mzdy (5 280,­ Kč)

7.18. Týdenní pracovní doba je 40 hodinová (v první etapě přechodu na nové podmínky a následně se bude postupně snižovat v souladu s možnostmi společnosti).

7.19. V případě, že člověk nemůže najít práci ať již z důvodu, že pracovní místa chybí nebo z důvodu nízké kvalifikace nebo nedostatečné zručnosti, je povinen se zaregistrovat u vého příslušného obecního nebo městského úřadu, kde bude vykonávat práci prospěšnou pro obec nebo město. Pokud nebude tuto práci vykonávat řádně, obec má právo takového člověka po zdůvodnění propustit, což je důvodem k podstatnému zkrácení nároků na minimální mzdu a takový člověk pobírá pouze a jen životní minimum, které umožňuje nákup základních potřeb k přežití Propuštění občana z pracovního poměru u becního nebo městského úřadu je soudně přezkoumatelné (vyloučení případné šikany ze strany samosprávy).

7.20. Veškeré platby k tíži občana jsou stanoveny % sazbou z jeho příjmu s tím, že horní limit pro toto zúčtování je v úrovni 50 násobku minimální mzdy (s výjimkou daně z příjmu). Maximální % zatížení každého občana pobírajícího minimální mzdu z titulu plateb zákonem stanovených poplatků, sociálního a zdravotního pojištění a nájmu nesmí přesáhnout 50 % jeho příjmu (minimální mzdy).

Poznámka Někteří oponenti mi vytýkali, že nutím člověka pracovat, že chci násilně vymýtit bezdomovectví. Je to omyl. Ve svém návrhu vždy a všude argumentuji tím, že občan musí obdržet nárokové plnění ze strany státu automaticky, aniž by o ně musel žádat. Nikde ale netvrdím, že tyto nároky musí přijmout a spotřebovat. Bude mu založen automaticky účet u SOB a nároky ve finančním plnění mu budou na tento účet plynout, on je však využít nemusí. Když nebude chtít pracovat, bude dostávat maximálně životní minimum, aby přežil na svůj účet, ale zase ho nemusí využít. Nemusí si pořizovat bydlení, může být bezdomovec, pokud to tak chce, ale bude jistě mít problémy s obcí, která těžko bude trpět případné projevy s bezdomovectvím spojené, které jsou dnes běžné. Bude muset dobře zvažovat, kde se tomuto způsobu života bude věnovat. Bude to ale jen a jen jeho dobrovolná volba a ne bezvýchodnost životní situace.

8. Sociální dávky

8.1. Všechny současné sociální dávky a podpory včetně dětských příspěvků se ruší a nahrazují se takto:

8.2. každý novorozenec se stává v moment svého narození občanem a jako takový získává automaticky platební kartu, která je nastavena pouze na platby za potřeby ve prospěch tohoto nového občana. Platby mají měsíční limity i limity co do druhu zboží a čerpaných služeb podle Zákona o nárocích nezaopatřených občanů ve věku do 18 a studentů VŠ do ukončení jejich studia.

8.3. Tyto platby jsou synchronizovány s údaji na platební kartě, EAN kódy zboží a služeb a kontrolovány SOB při zúčtování.

8.4. Zájmem státu je, aby se rodilo co nejvíce dětí – nových občanů, aby byla zajištěna budoucnost národa. Z tohoto důvodu stát nemůže připustit, aby občanům, kteří se rozhodnou vychovávat děti, klesla životní úroveň. Proto je hmotné zabezpečení dětí povinností všech občanů státu – celé společnosti. Toto hmotné zabezpečení se organizuje plošně. Tímto opatřením není možné finanční prostředky určené pro zabezpečení kvalitního života dítěte zneužít k nákupu zboží, které svým charakterem neodpovídá jeho potřebám a věku. Limity na těchto platebních kartách se postupně s věkem a potřebami dětí zvyšují.

9.podporarodiče na mateřské dovolené

9.1 bude vyplácena ve výši 100 % platu (maximálně však do výše dvojnásobku minimální mzdy) ze státního účtu (nemůže být nižší než minimální mzda) po dobu 4 let, pokud dítě nenavštěvuje v daném měsíci jesle nebo školku po dobu delší než připouští zákon. Pokud dítě navštěvuje jesle nebo školku po dobu delší, poměrně tomu se krátí výše platu rodiče na mateřské dovolené. Toto opatření má svůj důvod v tom, že rodič, který je na mateřské dovolené staráním se o dítě vykonává práci smysluplnou pro celek (společnost). Tato platba – MD – je investicí do mladé generace. Podpora rodiče na mateřské dovolené za výše uvedených podmínek se realizuje pro 4 děti. Pro 5. Dítě se tato podpora snižuje na 50 % minimální mzdy a pro 6. a každé další dítě se snižuje na 25 % minimální mzdy.

10. Starobní dúchody

10.1. Starobní důchody se vyplácejí ve výši 100 % maximálního platu dosaženého v době posledních 10 let před nástupem do starobního důchodu (nejvíce však do 2 násobku minimální mzdy)

10.2 toto opatření, se zavádí z toho důvodu, aby i občan v důchodovém věku měl zajištěn běžný standard, díky němuž bude velice dobře podporovat ekonomiku země. Musíme si uvědomit, že tím, že peníze ekonomikou jen protékají a jsou ve svém oběhu urychlovány dalšími opatřeními, nemá smysl je nikde kupit a zadržovat dlouhou dobu na účtu, je nesmyslem omezovat uměle příjmy občanů.

10.3. To, že v současné době je absolutní nedostatek finančních zdrojů na všechno, lidé jsou bez prostředků, bez domova nebo na celý život zadluženi a předluženi, nevzniklo na základě nějakých objektivních zákonů Vesmíru nebo z Božího rozhodnutí, ale pouze a jen proto, že nám to naši volení zástupci takto zařídili.

10.4. Je třeba si uvědomit, že člověk odcházející do penze ovlivňuje výši své penze svým vlastním přičiněním, s jakým pracoval v aktivním věku. Je to otázka subjektivních možností a schopností i chuti pracovat každého občana. Umožnit výše uvedené každému občanovi odcházejícímu do penze je určitým díkem celé společnosti za činnost občana, kterou dokázal vykonat ve prospěch celku.

10.5. V této souvislosti je třeba poznamenat, že navrhovaný systém umožní odchody do důchodu všem občanům dříve než stávající systém, který nutí občany k nesmyslným pozdějším odchodům do důchodu, i když pro ně není schopen zajistit dostatek práce. V navrhovaném systému odchod do penze pro ženy, které vychovaly alespoň 2 děti, nastává po odpracování 30 let s tím, že do odpracované doby se započítává i pobyt na mateřské dovolené – 4 roky na každé dítě ­ (pokud byl na mateřské dovolené muž, započítává se mu tato doba také do odpracované doby). Pokud žena vychovala 1 dítě, odchod do penze nastává po odpracování 33 let, pokud nevychovala žádné dítě, potom odchod do penze nastává po odpracování 35 let, stejně jako u mužů.

10.6. Do odpracované doby se započítává i doba studia od 18 do 25 let.

10.7. V závislosti od náročnosti pracovních podmínek se umožňuje odchod do penze občanům pracujícím v obtížných podmínkách již po odpracování 25 – 30 let.

10.8. Občan si může vybrat, zda odejde do penze dříve, pokud splní následující podmínky:
 a) za každý 1 započatý rok dřívějšího odchodu do penze, se občanovi snižuje výše jeho nároku na penzi o 10 %,
 b) penze nemůže být nižší než 50 % minimální mzdy.

10.9. Z uvedených podmínek je zřejmé, že občan mající nárok na penzi ve výši minimální mzdy, může odejít do penze maximálně o 5 let dříve. Toto je možné ale pouze tehdy, když již má zajištěno vlastní bydlení a částka na bydlení, kterou má zakalkulovánu v minimální mzdě, mu zůstává k obživě (neplatí nájem ani hypoteční splátku, odpovídající částka mu zůstává k volnému využití dle vlastního rozhodnutí).

10.10. Každý občan má právo, pokud pracuje, každý 7. rok využít placené společností celoroční volno. Společnost poskytuje jako náhradu tohoto volna částku odpovídající minimální mzdě. Pokud občan tuto možnost využije, tato doba se potom nepočítá do odpracované doby a odchod do penze se odpovídajícím způsobem oddálí. Například, pokud občan má povinnost odpracovat 35 let a využil výše uvedené placené volno 4x potom odchází do penze ne v 53 letech (18 +35 = 53), ale o 4 roky později – v 57 letech.