Volební systém

Předem nutno upozornit, že změna volebního systému v současné době sama o sobě nemůže nic moc změnit k lepšímu. Předcházet musí nová společenská smlouva vybudovaná na principech občanské splečnosti. Čili nestačí vyřešit jen vlastní technickou stránku voleb, nýbrž je nutný kompletní návrh nového uspořádání veřejné správy s konkrétně pojmenovanými a vymezenými funkcemi, pravomocemi, funkčním obdobím a způsobem uvedení do funkce. To je záběr velmi široký a určitě by se našla celá řada vhodných modelů, proto se nyní budeme zabývat čistě technickou stránkou voleb, jakkoli je i to ostatní důležité a nezbytné.

Návrh volebního systému by měl zohledňovat:

• kvalitní a pravdivé informace,
• dostupnost,
• transparentnost,
• morální bezúhonnost,
• manažerskou kvalifikaci,
• odbornou kvalifikaci,
• odvolatelnost,
• čas,
• náklady.

V zásadě existují dva základní způsoby volby řešení nějakého problému. Buď o něm rozhodne občan sám (přímá volba), nebo si zvolí zástupce, který v souladu s dohodnutými prioritami, potřebami a cíli rozhodne za něj. V dalším textu budeme rozebírat druhý případ, tedy volbu zástupce.

Celou problematiku lze rozdělit do několika základních částí:

A. Určení voličské základny

tato oblast zahrnuje pravidla určující kdo má právo volit a stát se tak voličem. Zde dnes existují tři základní názorové proudy a je na členech OS, aby se pro jeden z nich nebo jejich kombinaci rozhodli. Samozřejmě pokud by se měl náš systém uplatnit v ČR, bude následně nutný souhlas většiny všech občanů - voličů, a to ve všech zmiňovaných částech.

1)   První proud v podstatě představuje současný stav, kdy se voličem stává každý svéprávný občan po dosažení věku plnoletosti. Všechny hlasy mají stejnou váhu. V zásadě tedy musí být splněna věková hranice a nesmí být soudně omezena způsobilost k právním úkonům.

2)   Druhý myšlenkový proud říká, že k obdržení občanských práv, jejichž významnou součástí je právě možnost volit a být volen, pouhé dosažení určitého věku nestačí a člověk musí prokázat svou schopnost a zájem občanská práva a povinnosti uplatňovat a naplňovat. V tomto případě je nutno stanovit konkrétní podmínky pro obdržení volebních práv.

3)   Třetí proud úvah se nese v duchu tvrzení, že hlas vysokoškolského profesora nemůže mít při volbách stejnou váhu jako hlas zloděje koní. Uvádím  to zde pouze pro úplnost. Nedokážu si představit prakticky použitelný a smysluplný systém stanovování váhy hlasů, i když nepopírám určitou racionálnost výchozí úvahy.

B. Výběr vhodných kandidátů

zde se uplatňují hlediska:

• Schopnost vnímat potřeby celku a nadřatit je nad potřeby vlastní - toto se někdy označuje jako emoční inteligence (EQ) - nicméně výklady a vnímání tohoto pojmů se rúzní, a ne všechny naplňují zde uvažované požadavky.
• Kvalitní a pravdivé informace – bez nich by byla jakákoli další snaha zbytečná.
• Morální bezúhonnost – naprosto nezbytný požadavek pro výkon jakékoli veřejné funkce.
• Manažerská kvalifikace – její význam je různý, roste u vyšších pozic s nutností vedení kolektivu pracovníků.
• Odborná kvalifikace – má význam případ od případu, u není obecních zastupitelů není žádná konkrétní odborná kvalifikace nutná, leckdy postačuje „selský rozum“ a schopnost vnímat širší potřeby ostatních.
• Zkušenosti - i když v některých případech není nutná konkrétní kvalifikace, je nutno zvážit, zda může být kvalitním zástupcem, jenž má právo rozhodovat jménem ostatních, člověk bez jakýchkoli praktických životních zkušeností.

C. Vlastní způsob realizace volby

tedy jaký způsobem provede volič volbu z možných kandidátů. Zde hrají roli hlediska:

• Kvalitní a pravdivé informace – bez správných informací se volič nemůže rozhodovat správně.
• Dostupnost – týká se jednak dostupnosti potřebných informací, jednak dostupnosti samotného volebního aktu.
• Transparentnost – každý volič (i ten kdo je volen), musí mít neustále k dispozici veškeré informace, každý obdržený hlas musí být kontrolovatelný a kdykoli dohledatelný. Musí se minimalizovat možnost s hlasy neoprávněně manipulovat.
• Odvolatelnost – člověk je tvor chybující. V případě volby zástupce musí mít možnost se nejen ze své chyby poučit, nýbrž ji i kdykoli napravit. Nesmí existovat volba zástupce bez možnosti opravného prostředku, a to bez výjimky.
• Čas – nejen volby, ale i odvolání musí proběhnout v určitém čase, aby měly smysl. Například procedura odvolání, jejíž časová náročnost překračuje volební období, smysl nemá. Stejně tak nelze uplatnit rozhodovací proceduru trvající měsíc, má-li rozhodnutí padnout nejpozději do týdne (případně kdy už "včera bylo pozdě").
• Náklady – současné volby jsou nesmyslně nákladné. Mnoho milionů prohýří kandidáti ve volebních kampaních, další miliony pak stojí provedení vlastního aktu volby voličem. Za takové situace je velmi obtížné a mnohdy zcela nemožné realizovat buď proces odvolání, nebo dokonce předčasné volby.

S ohledem na výše uvedené se v části C přikláníme k realizaci systému průběžných voleb. Autorem tohoto návrhu je spisovatel pan Václav Semerád a hlavní principy naleznete na jeho stránkách sw.gurroa.cz. Nahoře v nabídce vyberte Volební systém (je to drobným písmem, nalézá se asi uprostřed prvního řádku) včetně jednoduché demoverze.

Poznámky:

1) V poslední době byl publikován návrh pana Karla Janečka, který obsahuje jednu novinku, a to možnost udělit kandidátovi tzv.záporný hlas. Po hlubší analýze se nám zdá takový systém zbytečný a kontraproduktivní, zejména uvažujeme-li s realizací průběžného volebního systému tak, jak je popsán v odkaze výše.

2) V poslední době se také množí návrhy na možnost odvolat voleného zástupce referendem. Pomineme-li těžkopádnost takového řešení, není dle našeho názoru vhodné, aby zástupce odvolávali ti, kteří jej nevolili, což by se referendem dalo zajistit jen stěží. Naopak námi preferovaný průběžný volební systém řeší tuto problematiku velmi elegantně, neboť hlas může zástupci odebrat pouze ten, kdo mu jej dříve přidělil, a to velmi ryschle bez jakýchkoli nákladů.